|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Zámek v Horažďovicích, jak jej dnes známe, stojí na místě, stojí na místě, kde kdysi stávala gotická tvrz. Tu zde založili Bavorové ze Strakonic, první majitelé Horažďovic, ve 13. století. Hlavní sídlo Bavorů bylo ovšem v nedalekých Strakonicích a tak zde nechali vystavět jen menší objekt strategického významu. Tento rod se také zasloužil o to, že roku 1292 byly Horažďovice krále Václavem II. povýšeny na město. Z původní tvrze se dochovalo pouze sklepení vytesané do skály a zbytky okrouhlé věže. Obojí je však běžnému návštěvníku nepřístupné. V letech 1483 – 1621 patřilo horažďovické panství rodu Švihovských z Rýzmberka. Z tohoto období pochází malý vnitřní dvůr, který byl obklopen arkádami a dvoupatrová věž, kde je dnes galerie. Poslední majitel z rodu Švihovských – Ferdinand Švihovský – po smrti krále Matyáše roku 1619 podpořil volbu Fridricha Falckého českým králem. Po bělohorské bitvě v listopadu 1620 uprchl společně s ním za hranice a zemřel ve Francii. Horažďovické panství bylo zkonfiskováno a roku 1622 je koupil Adam ze Šternberka. Třicetiletá válka (1618 – 1648) znamenala pro Horažďovice i pro samotný zámek katastrofu. Po dvou velkých požárech města v letech 1619 a 1635 a po jeho dvojím vydrancování švédským vojskem v letech 1645 a 1648 nebyl na tom zámek stavebně právě nejlépe a tak jeho nový majitel, hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, rozhodl, že jej nechá zcela zásadně přestavět. Hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka byl známý svým kladným vztahem k umění. Do povědomí veřejnosti se zapsal stavbou Trojského zámku v Praze. Horažďovický zámek zakoupil od svého bratra v roce 1676 a jeho přestavbu zahájil už v roce 1680. Autorem přestavby byl italský stavitel Solomini. O samotné přestavbě se mnoho informací nedochovalo, ale patrně tehdy byly zazděny arkády kolem vnitřního nádvoří. Při této přestavbě získal zámek prakticky svou dnešní podobu včetně své nejcennější části – velkého sálu a kaple. Poslední majitelé panství – hrabata Kinští z Vchynic a Tetova, kteří panství koupili roku 1834, žádné větší stavební úpravy zámku již neprováděli. Přehled majitelů horažďovického panství: do roku 1404 - Bavorové ze Strakonic - v tomto období roku 1292 Horažďovice povýšeny na město, roku 1307 při obléhání města zde zemřel král Rudolf Habsburský. 1404 - 1456 - páni z Hradce 1456 – 1459 - Děpolt z Rýzmberka 1459 - 1483 - Kocovští z Kocova - roku 1463 vymohli městu první výroční trh - svatohavelský. 1483 – 1622 - Švihovští z Rýzmberka - Půta Švihovský na králi Vladislavu Jagellonskému vymohl pro město právo pečetit červeným voskem. Vztahuje se k němu pověst o propadlém zvonu na Práchni, je pohřben v horažďovickém klášteře. Poslední majitel Horažďovic Ferdinand Karel Švihovský podporoval volbu Fridricha Falckého českým králem a po bitvě na Bílé Hoře uprchl do Francie. 1622 - 1719 - Šternberkové - v této době zásadní přestavba zámku, který získal prakticky svou dnešní podobu. 1719 - 1721 - Filipína hraběnka Thunová, rozená Harrachová 1721 - 1746 - kněžna Eleonora z Mansfeldu a Fondi 1746 - 1748 - Jindřich Pavel, kníže z Mansfeldu a Fondi 1748 - 1752 - Václav Maria, hrabě z Pöttingu 1752 - 1755 - Jindřich Pavel, kníže z Mansfeldu a Fondi 1755 - 1765 - Marie Karolína Löwnsteinová 1765 - 1786 - Karel Tomáš, kníže z Löwensteinu 1786 - 1800 - Marie Josefína - svobodná paní, vdova po E. Rummerskirchovi, druhá manželka Karla Tomáše Löwensteina. 1800 - 1834 - Jan Bernard Rummerskirch a Karel Bernard Rummerskirch - tito majitelé nechali dovézt z Holandska násadu asi 10 tisíc kusů perlorodek a založili zde jejich umělý chov, chov perlorodek, o nichž jsou první zmínky z roku 1594, se zde udržel až do konce druhé světové války. 1834 - 1945 - rod Kinských z Vchynic a Tetova |
||
|
