|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hrad Klenová pochází z 2. pol. 13. století. Z té doby se zachovala strážní věž. Dnešní podoba hradního paláce byla vytvořena v době Lucemburků. Za Přibíka z Klenového (na Klenové 1420-1465) byl na nejvíce ohrožené straně svah staršího valu obezděn mohutnou zdí, před ní byl vyhlouben druhý příkop a navršen další val. Jižní část této vnější fortifikace byla později ukryta v tělese zámku. V roce 1553 získal Klenovou Jiří Harant z Polžic a Bezdružic. Jedinou dodnes zachovanou částí z té doby je budova tzv. purkrabství. Podle tradice se na Klenové narodily některé z mnoha dětí Jiřího Haranta, mezi nimi i Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, významná osobnost raného baroka. Zhruba od poloviny 17. století se datuje pustnutí a k r. 1737 se hrad připomíná jako trosky. Obnova zříceniny v duchu dobového romantismu byla započata v r. 1832, kdy panství zakoupil hrabě Eduard Stadion-Thannhausen. Jeho největším počinem byla výstavba zámku (1834-36) v prostoru jižního vnějšího opevnění nad bývalými sklepy a úprava a konzervace hradní zříceniny. Náročné stavební práce jej vyčerpaly, takže r. 1838 bylo panství prodáno Františku Václavu Veithovi. Ten dokončil zámecké interiéry, jejichž dekorativní výzdobu (iluzivní táflování stěn) zadal proslulému českému malíři Josefu Navrátilovi. V soukromých rukou zámek zůstal do r. 1951, kdy byl hrad a zámek odevzdán do správy Národní kulturní komise. Jako poslední majitel je uvedena malířka Vilma Vrbová-Kotrbová. V roce 1963 byla na Klenové zřízena galerie výtvarného umění. |
||
|